Canicross

Jako většin šílených myšlenek a akcí, do kterých se s oblibou pouštím, nepoučena, nebo spíš nepoučitelná z minulých nezdarů, začalo i moje seznámení s canicrossem , nebo chcete – li, s běháním se psi, velmi nenápadně. V minulosti, kdykoliv jsem vyrazila na procházku s celou smečkou, poslouchala jsem ze všech směrů vtipné poznámky na téma: „ …co když tě někam odtáhnou? „ nebo „ Nechceš je zapřáhnout do saní?“ Časem jsem už z dálky křičela, na všechny známé, lehce alergická na jejich sarkasmus: „ Ne, táhnout nesmí a nezapřahám je!!! „ Smečka od té doby lehce prořídla, Chelsea je po operaci a Benji už s věkem na dlouhé štreky nechodí, takže mi zůstaly na courání lesem holky Tiff a Casey . Při jedné zimní procházce hlubokým sněhem , funící do kopce , lezoucí skoro po čtyřech , dostala jsem spásný nápad ---- a proč mně vlastně fakt nemůžou táhnout? V okamžiku , kdy jsem začala přemýšlet , jak by se to dalo technicky provést a od koho si můžu na zkoušku půjčit postroj , přesně v ten moment opět prohrál zdravý rozum , cit pro eleganci a moje důstojnost se zbytkem postpubertální praštěné a trhlé divošky ve mne . No a bylo vymalováno , protože co v životě zkusím , to si musím vypít až do dna a pořádně si v tom vymáchat „ ústa“ 
Nebudu vám popisovat sáhodlouze moji cestu za kompletní výbavou, ani naše krušné začátky, kdy první plán –„ jen vytáhnout na kopec“ – se rychle měnil na –„ táhnout pořád“- až po „běžet s větrem o závod“. Občas se pochlubím číslem, 2, 3, 5, 7 km, což zní úplně skvěle, a všichni mi gratulují, jak až dobrá jsem. Na papíre to vypadá opravdu výborně , ale realita je trochu jinde . Ve zkratce se budu snažit popsat vám, jak taková pětikilometrovka vypadá .
Vše začíná navlečení holek do Shortů, které u Tiff probíhá naprosto v pohodě, zato Casey se do postroje oblíká jak splašená chobotnice do nákupní síťovky. Ona si hold jakoukoliv manipulaci naprosto užívá a dokáže u toho metat neskutečné kozelce. Když jsou obě přikurtovány a zapnuty, je na čase vyrazit. Od našeho domu vede naštěstí většina cest do kopce, jen jedena po rovince, směrem do vsi. Tu raději ani nezkouším. Do kopce vystřelí holky jak šílené , šťastné, že se něco děje , opřou se do mne celou vahou svých společných skoro 70 kilo a já vyběhnu s nimi . No vyběhnu … první kilometr vypadám spíš jako papírový drak na podzim , kdy při jeho pouštění fouká silný vítr a vy se ho snažíte mermomocí dostat na oblohu. Lítám nekontrolovaně zprava do leva, občas vyberu loping těsně nad zemí, na obličeji hrůzostrašný výraz, vykulené oči a vibrující hlasivky se snaží ukřičet a udržet holky pod kontrolou . „ Pomalu !! Kozy jedny , říkám pomalu !! „ V kostce komik a jeho svět . To je zároveň odpověď, proč nevybíhám tím směrem dolu a do vesnice . Tohle by domorodci nemuseli přežít bez natržených bránic a já bych mohla ztratila zbytek důstojnosti při simulaci sněžného pluhu , pokud bych se neudržela na nohách . 
První kilometr je za námi. Teda, nemyslete si, že ho uběhnu v kuse celý . To jsem nedokázala ani jako lepé, mladé děvce školou povinné ani jako mamina několika orientačních běžců , takže teď už to nedokážu vůbec. Pokud se mi podaří ústy, patami i vlastní vahou holky zbrzdit, přecházíme na úseky s rychlou chůzí a občas se prostě potřebuji vydýchat. Druhý kilometr je pohodička, moji tažní psi už zvolnili, nasadili vytrvalostní běžecké tempo a lehkým klusem, s mírně napnutým lanem pádí vpřed. Náš běh poprvé a naposledy vypadá jak má. Já si to užívám , letím, vznáším se , funím , sípu, a kochám se krásou přírody. Pokud mi to teren dovolí, nikde nejsou zmrazky a také jámy od koňských kopyt, zmrzlé stopy po Yetym , nebo po hodně velikém chlapovi, velikosti Krakonoše. Nejhorší jsou vytlačené jámy od pozadí upadnuvšího běžkaře, ty se špatně přeskakuji a ještě hůř se jim vyhýbá. 
Někde se začátkem třetího kilometru si holky uvědomí, že asi nejsou severské tažné plemeno, že nejsou ani pastevci a probudí se jejich lovecký pud. Jsou v lese a všude kolem cestiček je tolik zajímavých pachů. Támhle musel běžet králíček, tudy prošla srnka, a v téhle závěji určitě jsou ubytované nějaké myšičky. Nosíky jim lítají, urputně čuchají , každou chvilku simulují čuraní , aby si mohli přečíst lesní pachové novinky. Problém nastává, když se rozhodnou dočíst si je celé a vydají se za pokračováním někam do hustníku , mezi stromy, do křoví. Pak si zahraji etudu na ekologického aktivistu, kdy objímám stromy a urputně se snažím vyhnout různým přírodním útvarům.
Předposlední kilometrový úsek už se hlásí o slovo únava, ubývá běhacích úseků, přibývá chůze a i ta už není zdaleka tak rychlá, jak na začátku. Pokud se holky přece jen nechají vyhecovat k rychlejší akci, rozklusají se, nenápadně po očku sledují, zda náhodou nenapnuly tažné lano a nechtěně mne netáhnou. Tento kilometr mne kazí rychlostní průměr, sebevědomí a upřímně, je mi to jedno . U srdce mne hřeje příjemný pocit a na zádech pot. Naše dnešní mise se kvapem blíží ke konci. Pátý a poslední kilometr už vede z větší části z prudkého kopce, a pokud bych nechtěla skončit propasírovaná přes sousedův drátěný plot, nechám už moje běžkyně v klidu sejít vedle nohy.
Nehoníme čas, netrháme rekordy, z lesa přijdeme naprosto vyklidněné , spokojené s vyčištěnou hlavou , unavené, vyplavený adrenalin v krvi , protažené svaly a plíce plné kyslíku . Nevím , jestli tohle zrovna je canicross , ale ať už se to jmenuje , jak chce , strašně nás to baví … a o tom to je .


Z deníčku blond běžkyně - amatérky

24.2.2017 Z deníku stárnoucího běžce amatéra - začátečníka:

Kdo tu nadával na sníh a led? Už vím, v čem se běhat nedá - v blátě a po cestách změněných na potok. Dnes absolutně nejhorší čas, absolutně nejšpinavější vybavení a absolutně KO 
...Že já nedělám třeba balet....nebo nějaký čistoučký, elegantní sport.


25.2.2017 Z deníku šíleného běžce

Už je to nějaký pátek, co jsem měla touhu vyzkoušet si dogscootering ( jízda se psem na koloběžce) Jako většina věcí, které mne takhle napadají, jsem netušila, že někdy budu mít možnost , a stejně tak , jako u většiny mých šílených nápadů došlo i na to. Upřímně troufla jsem si sáhnout na koloběžku až v okamžiku, kdy jsem byla s Tiff trochu sehraná z běhu ( jo , jasně , Casey měla dnes volno, jako opravdu dva šílené psy nezvládnu ) a i tak jsem měla nahnáno. Tiff překvapila i nezklamala zároveň. Táhla úžasně, rychle, soustředěně 2 km ( 2 km běžela na volno) a měla jsem z ní obrovskou radost. Až do okamžiku, kdy jsi z nuly na 100 odskočila za pejskem v cizí zahradě. No nic , jsem celá, koloběžka taky , Tiff přežila, jen opět utrpělo moje ego důstojnost. Hold ne každý den se valí tetička Simona na cestě ihned jsme opět naskočili na koně a domu dorazily v plné počtu. A to jsem dnes nechtěla běhat, že mne bolí nohy 

4.3.2017 Z deníku šíleného běžce - amatéra : 
Mily deníčku.
Tak nám konečně zmizelo z cest to bílé cosik, co nás celou zimu brzdilo v rozletu a s ním zmizeli i běžkaři , ti báječní lidé na prkýnkách . V lese tím pádem není narváno a už nemusíme skákat mezi stopami, jako lepé srnky a riskovat tím podvrtnutí kotníku . Špatná zpráva je , že do sněhu se padalo jako do peřinky a odpadla i klasické výmluva : " Holky , brzdíme , taky je kluzko " Teď když už nemůžu, musím sebekriticky přiznat , že už fakt nemůžu a nevymlouvat se na nepřízeň terénu , počasí čí přírodní překážky. Se sněhem zmizel i led , i většina cest nepřipomíná potůček v rozpuku. Takže když už nám nebrání žádné pohromy , museli jsme dnes zlepšit rychlost , celkový čas i úseky , kdy běžíme a celkově musím konstatovat ... spokojenost No sice průměrná rychlost , čas ani vzdálenost neoslní , ba co dím , u spoustu běžců by vyvolali jen útrpný smích , ale já mám radost z každého zlepšení. Jen tedy budu muset vyzkoušet běhání jen s jednou psí tažnou silou , protože na charitativní běh je povoleno jen jednospřežení, zatím však nemám to srdce tu druhou nechat doma . Dost už z toho , že na agility tento měsíc beru je Casey. Povídání bylo dnes už dost, jdu smýt pot , oprat běhací hadry a šup na kutě. Dobrou noc.

10.3.2017 

Z deníku šíleného běžce: zjištění po dnešním tréningu. Nohy by občas sloužily, kondice se lehce a pomalinku zlepšuje, ovšem hlava zůstává v offsidu. Nějaká pětikilometrovka pro mozek. Jako : pravá , levá, pamatuji si trasu, otočky, poveli říkám včas, a dotahuji je. Tunel je tuneeeel...Tohle ani gingo nezachrání.Achichouvej.

11.3.2017 Z deníčku osamělého běžce lomeno chodce
Milý deníčku.
Dneska byl ideální čas na běhání, po dešti čistý vzduch, teplota tak akorát, aby ze mne nevisely rampouchy už na startu a zároveň abych na potoky potu nepotřebovala stěrače. Prostě běžecký ideál. Bohužel nás dnešní výkon až tak zářivý není. Tiffany přepadly jahodové dny, kdy má jedinou a hlavní starost na srdci a to je, jak zdrhnout pryč za šmejdícim ženichem od sousedů a proto dostala stop stav. Výrazně mi v tento okamžik chybí leader tahací smečky. Casey sice táhne výborně, je silná a je rychlá.... ale z agility je také zvyklá sledovat neustále moje pohyby a můj hlas. Při běhu je tím pádem otočená zboku a sleduje, co na to já ...A já zuřím a hystericky se ji snažím vyhecovat k většímu tahu, což má naprosto opačný výsledek ...".Děs běs...Panička se zlobí , rychle se přiřadím k noze. " No co už, tak jsem si v lese zaskákala sama. Sice mne na rovinkách předbíhají šneci a ta střelená sojka málem spadla ze stromu smíchy, ale já jsem zatnula zuby, nasadila sluchátka a 5 km odhopkala s jednou koňskou silou bez tažného momentu . Odkráčela. I to byla zajímavá zkušenost. Cestou jsme si daly i bahenní koupel. V krásně promáčeném terénu jsme si zahrály na dívčí bahenní zápas, akorát jsme s Casey nebojovali proti sobě, ale společně jsme se snažili probojovat ven z kaluží. V praxi to vypadalo tak, že Cay hrabala na místě a já jsem stála až po kotníky v hlíně a modlila se, aby se mi z každým dalším krokem nezuly boty. S erotický dusnem to mělo a pramálo společného. Další kus cesty jsem měla na nohách asi kilové závaží. Následovala svalová únava, krize, žaket, jak říkají orientaci, a výsledný čas celého " běhu" alá babička s nůší, kráčející na trh. I takové běhy jsou 

19.3.2017 Z deníku praštěného běžce- amatéra
Dobrá rada nade vše. Pokud si v hlavě uděláte nějakou trasu a cíl, tak je neměňte. I za tím dalším kopcem je nádherně, za další zatáčkou úžasný výhled, za tím horizontem klesání ...... a najednou se můžete ocitnout stejně jako já o dvě vesnice dál, uprostřed návsi, s harajici fenou ( však jdeme jenom do lesa) v maskáčích a vůbec netušíte, jak se dostat zpět ( stejnou cestou se vám nechce, další vede o hlavní cestě a GPS na mobilu klekne, takže se nemůžete pustit zpět ani terénem) Prostě pořád se učím 
a další rada: vemte si do kapsy i do lesa pade. Takové kafe na benzínce může zahrát 

                                                                                                      24.3.2017

Konečně nám uschnuly meze, což pro nás šílené běžce neznamená romantiku, nýbržto nové dráhy a trasy. Jedna taková luxusní vede z Vizovice do Jasenné a je to několik kilometrů skvělé rovinky, po cestičce, většinou s měkkým podkladem ,u lesa a v lukách. Sen vytrvalostního běžce ( pokud zrovna jako já nevytrvá běžet maximálně 300 metrů) Navíc Tiff už nevyhlíží z okna toužebně možné ženichy, takže mám zase běhací komando kompletní. Nasoukala jsem se do parašutistické taktické kombinézy. Je úžasná, už ji mám hodně let ( a většinu jsem se do ní nevlezla). Můžete v ní projít bahnem a pořád vypadat dobře, profrčet křovím, aniž by jste byli jak po útoku koček, má tisíc kapsiček a několik karabin, jen v ní vypadám jak nafukovací maskot taktického útočného teamu .Vada - oblíkání zabere trochu víc času. Ještě horší vada- pokud si před během dáte v rámci přípravy jogurt, vyslékání v terénu je téměř nemožné, procvičíte si při něm několik cviků z jógy, nebo pokud už pološílený doběhnete na blízkou Benzinku, prodavačka s opatrným výrazem šmátrá pod stolem pro nouzový signál, než pochopí, že nemáte zájem o pokladnu, jako spíš o určitou místnost. Uff, ale dopadlo to dobře. Po cestě zpět nás chtěl sníst místní psí frajer, což působilo obzvláště komicky, protože holkám nesahal ani po kolena. Měl více štěstí jako rozumu. Dnešní skóre...Opět nám selhalo GPS připojení, takže po 4 km přestalo měřit, ale čas byl do té doby výborný. Jen na tréningu agility mi naše báječná trenérka sdělila, že můj běžecký styl připomíná dobře nakrmeného tučňáka. Takže další level : dopylovat styl. Život je jedna veliká výzva 

2.4.2017 Z deníku uvařeného běžce- amatéra

Tak dnes jsme si dali místo canicrossu - hunancross . Co že to je? No to jeden člověk táhne skoro 7 km dva psy. Ne, že by se mi zázrakem tak zlepšila kondice, ani můj běh nebyl nijak lepší , pořád běhám jak indiánská stařena po třech dýmkách míru...Ale běžím, což už samo o sobě lze považovat za zázrak. To je jen vedro k zalknutí a moje psi dámy se po prvních 3 km začali flákat někde u mé nohy. "Jako jo, běžíme, když chceš, ale tahat tě teda nebudeme." Zlatá zima a můj strach o kotníky na ledu. Už vidím, jak v létě vstávám v šest ráno, abych si mohla zaběhat. Jdu si vyždímat tričko, holky dostali kýbl vody a já studenou sprchu. Běhu zdar

9.4.2017Z deníku šíleného běžce

Nevím předně , jaký vliv na moji kondici má běh, jen doufám , že nějaký ano .Zatím běhám stejně rychle (pomalu) , stejně daleko ( pár metrů) , stejně často , jen jsem trochu méně unavená. To může mít dva důvody. Buďto jsem prostě lepší , nebo začínám tréning flákat a nejdu na hranici svých možností . Obávám se , že pravda bude někde uprostřed Určitě má ale veliký dopad na psychiku a mentální kapacitu mozku . Co běh , to nový poznatek , který mi obohatí rozhled a učí mně něco nového . Jako třeba dnes:
- tretry jsou super obuv na měkký a mokrý podklad , pokud ovšem pod vrstvou bláta není vrstva kamení na zpevnění terénu . Pak je jedno , že už je všechen led pryč. Hřeby v kombinaci s kamením vám udělají z trati jednu velikou zábavnou klouzačku 
- s příchodem jara metamorfovali běžkaři na kolaře. Místo křídel dostali kola , místo kukly shodily vrstvy oblečení a pěkně se vybarvili. Kolaři , nebo chcete li ,odborně cyklisti,  jsou vesměs lidi příjemní , pokud se jim nemotáte v cestě i usměvaví i když jejich úsměv je občas shovívavý. Nenadávají , že jim ničíte stopu a máte společného nepřítele , traktory a jinou techniku , která dokáže utvořit brouzdaliště z každé cestičky . 
Jsou neškodní a je jich plný les.
-Bláto je všudypřítomné a je jedno , jestli prší, prší až se lije , nebo svítí sluníčko , jakoby za to bylo placené.
 Svou dávku bahna , vody a špíny si najdu vždycky a nikdy ji neminu 
-s přibývajícími zážitky a zkušenostmi si budu v krátké době pořizovat taktickou vestu. zatím žádné outdoorové oblečení nemá tolik kapes , abych pobrala všechno , co potřebuji . Můj seznam je čím dál tím delší . MP3, mobil s GPS ( abych věděla kolik a za kolik běžím) 50 kč pokud by nastala nouze a já potřebovala navštívit nějaký občerstvovací stánek , nebo na autobus, toaletní papír a musli tyčinku , kdybych se v lese opravdu ztratila a hrozilo vyčerpání hladem, ( což by hrozilo , kdybych se ztratila na Sibiři a né na Valašsku)
- je jedno , že meze jsou plné podbělu, petrklíčů a mladých kopřiv. Na čajík si stejně nenasbíráte. Pokud už přece jen dáte pauzu , zjistíte , že bylinky není kam dát a v kapse z nich uděláte drť i bez mixeru a lisu 
Pro dnešek mouder stačí , něco si nechám i na příště

29.4.2017 Z deníku naprosto vyčerpaného běžce- šílence

Panebože, panebože. Do prkýnka dubovýho . Termín našich prvních závodů se blíží, sice budou jen charitativní, ale na pět kilometrů. Bože a já uběhnu sotva 300 metrů, jedno kolo spřežení je píchlé ( Casey se hárá) bolí mne každý kloubek na těle, jsem stará, nemožná, a trhlá. To zase jednou bude ostuda. No co, někdo musí být i poslední. A my budeme poslední...Pro dobrou věc 
Ještě musím sehnat nějakou kloubní výživu pro stará kolena, na stará kolena 
Týden budeme ladit formu a pak jdem na to . Držte nám palce, ať doběhneme, a nepadnem. Se štítem nebo na štítu. Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal ...A podobná šílená hesla ..





;)