10 let v Hofionu aneb zpověď chovatele
V tyto dny je to právě deset
let, co se věnuji plemeni, které mně chytlo a získalo si mně svou povahou, deset
let, co jsem si poprvé jela pro svého psa s PP , Chesapeaka Benji Sirius pro a
na jaře 10 let, co jsem se poprvé vydala na výstavu s naším novým štěňátkem .
Čas trochu rekapitulovat. Troufám si říct, že se z chovatelského pulce pomalinku
vyklubala zelená chovatelská žába – ropucha. Do princezny mám a budu mít daleko,
tak trochu nepolíbená velikým světem, ale doufám, že jsem se posunula a neustále
posunuji dál. Hodně jsem se po cestě naučila. Na spoustu věcí se dnes dívám
jinak, jak před desetiletím. Psi a jejich chov mně naučil moc důležitých věcí.
-
Trpělivost Stálo mně hodně úsilí pochopit, že žádný učený z nebe nespadl , a že pokud někomu aportuje pes už v půl roce a jinému ne , nemusí to nutně znamenat nic špatného ani žádnou zázračnou metodu . Prostě ten druhý pes potřebuje dospět a často potřebuje dospět i majitel . Pozor , nemyslím , že poponese balonek po dvoře , ale plnohodnotný aport. -
Neodsuzovat cvičitele a jejich metody bez znalosti věcí. Naučila jsem se, že každý pes je jiný, na každého platí jiný fígl . Jeden udělá za pamlsek kotoul vzad , jiný jak uvidí piškot , vypadne mu mozek a už není schopný se soustředit . Jeden pes pracuje jen , když se na něj zvýší hlas, a ten hned vedle se při známce jakékoliv nelibosti sype jak domeček z karet. Některého pochopím hned a k jinému si hledám delší a klikatější cestu .
Možnost volby Když si jdu kupovat boty , zdá se mi 400 kč skoro moc a obratem ruky , hned o obchod dál klidně koupím šestý obojek za stejnou cenu , protože je prostě jiný , než ten , co mám doma . Několik let nejezdím na dovolenou a moře , hory a lyže znám spíš z vyprávění , ale několikrát do roka jedu na výstavu , zkoušku a výšlap s kamarády . To je moje cesta volby.
-
Pokoru Jako chovatelský pulec jsem nosila nos nahoru , byla jsem plná soudů a jasných názorů, věděla jsem , co je dobré a co ne . Dneska už to tak nemám . Naučila jsem se , že chov psů nejsou jen fotky s poháry , dokonalé postojovky , počet titulů. Ani plné peněženky , oblíbenost v davu pejskařů, známosti a intriky . Chov psů je ob den kýbl hovínek , účet z veteriny, měsíčně několik pytlů granulí. Znamená to, že i po 11 hodinové šichtě, když je mi zle a chuť mám tak maximálně padnout na znak a nevstávat dva dny , musím přehodit kalhoty a vyrazit ven, protože moji psy , kteří se na rozdíl ode mě doma celý den nudí , chtějí čurat , kakat a protáhnout svaly. -
Nadhled Nikdy nevíš , co za úspěchem každého stojí . Aby člověk uspěl na jedné straně , musí si odpustit a často i obětovat hodně věcí na straně druhé . Klidný partnerský vztah, uklizený obývák , zábavy a mejdany, porozumění od okolí . Občas musím počítat s tím, že si lidé ťukají na čelo a kroutí hlavou , co jako já jsem za člověka. -
Sílu Někdy se divím, kde ji ještě beru. Když se nic nedaří , psi jsou nemocní , okolí nechápe nebo vás rovnou odsoudí , hází vám klacky pod nohy , musíte najít hodně síly , aby jste si řekli „Chtěla jsem to , chci to , a budu za to bojovat „ -
Obdiv Obdivuji lidi , kteří jsou mi vzorem a udělali a neustále dělají pro chov hodně . Pokoru cítím před chovatelem , který kývne na let přes oceán , aby se podíval na Evropské odchovy . Obdivuji lidi s přehledem , kteří myslí chov psů vážně , vkládají do něj myšlenku, dlouhodobý plán , kus srdce, hodně práce. Je jim nejen prostředkem k přilepšením, ale koníčkem a náplní života . -
Lásku bez předsudků, podmínek, vydírání, bez očekávání . -
Odstup od lidí, kteří mně soudí , nebo by chtěli soudit , dělají si právo hodnotit mně za mé činy . Ano , ne všechno , co v životě udělám , je bez chybičky, ale stojím si i za svými chybami . Odsoudíte mně , ale už mně nezraníte. -
Skromnost Kamkoliv jedu , nepočítám automaticky se zdarem . Raději počítám s horší variantou , pak mně každý úspěch mile překvapí a povzbudí . Pokud budu jezdit na jistotu , přestane mně to bavit . -
Vědomosti , které se snažím po cestě sbírat, ukládat a pokud má někdo zájem , i předávat dál. -
Přátelství. Díky psům jsem poznala i hodně skvělých lidí , kteří mají svůj hodnotový žebříček postavený podobně jako já , rozumí mi a já chápu je . Věnují se svým psům , chtějí něco dokázat , o něco se pokusit a neházejí jen tak jednoduše flintu do žita . Bohužel jsou rozházení po celé republice a okolní Evropě , takže s nimi můžu trávit méně času , než bych chtěla. Naopak , o některé jsem i díky psům přišla, ale takový je život. -
Strach , ke strachu o vlastní děti , který cítí doživotně každá máma , i když ho nedává mnohomluvně neustále najevo se přidal jiný druh strachu . Každá nemoc , bolest , úraz i jiné problémy mých psů a i těch , kteří se u nás narodili se mně hluboko dotýkají .
Zkušenosti. Na rozdíl od vědomostí je nemůžeš nikde vyčíst, musí se nasbírat v životě. Každá nová zkušenost, i ta špatná , mně posunuje dál. Positivní mně obohatí , negativná otupí hrany a vytříbí názory.
-
Pravdomluvnost. Když jsem začala s prvním vrhem hledat zájemce , smáli se mi kluci , že je nechci nalákat , ale odradit. Mně se ale tento způsob osvědčil nejvíce. Kdo si od nás odnese Chesapeaka , musí počítat s tím , jaký je , a i před to , nebo právě proto jej milovat a odpustit mu veškeré alotrie , kterých se za svůj život dopustí . -
To jsou jen ty co mně napadnou nejdříve . Určitě je jich více . Potlačit nenávist , nadřazenost , neslyšet a nepěstovat pomluvy , neschovávat se za elitářství a podobně . Upřesňuji , že všechno , co tu píšu , se týká chovu psů a všeho kolem nich . Pár lidí nabralo dojem , že pokud kamkoliv , na FB , na stránky a jinam píši jen o psech , nad ničím jiným nepřemýšlím a nic mně nezajímá . Mám zcela soukromý a svůj svět , ale ten nebudu a nechci tahat nikam na veřejnost. Tak a jde se slavit 10 leté výročí … do lesa :D