hofion - Povídání jen tak

10 let v Hofionu aneb zpověď chovatele

Tue, 28 Mar 2017 06:24:00 +0000

V tyto dny je to právě deset let, co se věnuji plemeni, které mně chytlo a získalo si mně svou povahou, deset let, co jsem si poprvé jela pro svého psa s PP , Chesapeaka Benji Sirius pro a na jaře 10 let, co jsem se poprvé vydala na výstavu s naším novým štěňátkem . Čas trochu rekapitulovat. Troufám si říct, že se z chovatelského pulce pomalinku vyklubala zelená chovatelská žába – ropucha. Do princezny mám a budu mít daleko, tak trochu nepolíbená velikým světem, ale doufám, že jsem se posunula a neustále posunuji dál. Hodně jsem se po cestě naučila. Na spoustu věcí se dnes dívám jinak, jak před desetiletím. Psi a jejich chov mně naučil moc důležitých věcí.

Trpělivost Stálo mně hodně úsilí pochopit, že žádný učený z nebe nespadl , a že pokud někomu aportuje pes už v půl roce a jinému ne , nemusí to nutně znamenat nic špatného ani žádnou zázračnou metodu . Prostě ten druhý pes potřebuje dospět a často potřebuje dospět i majitel . Pozor , nemyslím , že poponese balonek po dvoře , ale plnohodnotný aport.
Neodsuzovat cvičitele a jejich metody bez znalosti věcí. Naučila jsem se, že každý pes je jiný, na každého platí jiný fígl . Jeden udělá za pamlsek kotoul vzad , jiný jak uvidí piškot , vypadne mu mozek a už není schopný se soustředit . Jeden pes pracuje jen , když se na něj zvýší hlas, a ten hned vedle se při známce jakékoliv nelibosti sype jak domeček z karet. Některého pochopím hned a k jinému si hledám delší a klikatější cestu .

Možnost volby Když si jdu kupovat boty , zdá se mi 400 kč skoro moc a obratem ruky , hned o obchod dál klidně koupím šestý obojek za stejnou cenu , protože je prostě jiný , než ten , co mám doma . Několik let nejezdím na dovolenou a moře , hory a lyže znám spíš z vyprávění , ale několikrát do roka jedu na výstavu , zkoušku a výšlap s kamarády . To je moje cesta volby.

Pokoru Jako chovatelský pulec jsem nosila nos nahoru , byla jsem plná soudů a jasných názorů, věděla jsem , co je dobré a co ne . Dneska už to tak nemám . Naučila jsem se , že chov psů nejsou jen fotky s poháry , dokonalé postojovky , počet titulů. Ani plné peněženky , oblíbenost v davu pejskařů, známosti a intriky . Chov psů je ob den kýbl hovínek , účet z veteriny, měsíčně několik pytlů granulí. Znamená to, že i po 11 hodinové šichtě, když je mi zle a chuť mám tak maximálně padnout na znak a nevstávat dva dny , musím přehodit kalhoty a vyrazit ven, protože moji psy , kteří se na rozdíl ode mě doma celý den nudí , chtějí čurat , kakat a protáhnout svaly.
Nadhled Nikdy nevíš , co za úspěchem každého stojí . Aby člověk uspěl na jedné straně , musí si odpustit a často i obětovat hodně věcí na straně druhé . Klidný partnerský vztah, uklizený obývák , zábavy a mejdany, porozumění od okolí . Občas musím počítat s tím, že si lidé ťukají na čelo a kroutí hlavou , co jako já jsem za člověka.
Sílu Někdy se divím, kde ji ještě beru. Když se nic nedaří , psi jsou nemocní , okolí nechápe nebo vás rovnou odsoudí , hází vám klacky pod nohy , musíte najít hodně síly , aby jste si řekli „Chtěla jsem to , chci to , a budu za to bojovat „
Obdiv Obdivuji lidi , kteří jsou mi vzorem a udělali a neustále dělají pro chov hodně . Pokoru cítím před chovatelem , který kývne na let přes oceán , aby se podíval na Evropské odchovy . Obdivuji lidi s přehledem , kteří myslí chov psů vážně , vkládají do něj myšlenku, dlouhodobý plán , kus srdce, hodně práce. Je jim nejen prostředkem k přilepšením, ale koníčkem a náplní života .
Lásku bez předsudků, podmínek, vydírání, bez očekávání .
Odstup od lidí, kteří mně soudí , nebo by chtěli soudit , dělají si právo hodnotit mně za mé činy . Ano , ne všechno , co v životě udělám , je bez chybičky, ale stojím si i za svými chybami . Odsoudíte mně , ale už mně nezraníte.
Skromnost Kamkoliv jedu , nepočítám automaticky se zdarem . Raději počítám s horší variantou , pak mně každý úspěch mile překvapí a povzbudí . Pokud budu jezdit na jistotu , přestane mně to bavit .
Vědomosti , které se snažím po cestě sbírat, ukládat a pokud má někdo zájem , i předávat dál.
Přátelství. Díky psům jsem poznala i hodně skvělých lidí , kteří mají svůj hodnotový žebříček postavený podobně jako já , rozumí mi a já chápu je . Věnují se svým psům , chtějí něco dokázat , o něco se pokusit a neházejí jen tak jednoduše flintu do žita . Bohužel jsou rozházení po celé republice a okolní Evropě , takže s nimi můžu trávit méně času , než bych chtěla. Naopak , o některé jsem i díky psům přišla, ale takový je život.
Strach , ke strachu o vlastní děti , který cítí doživotně každá máma , i když ho nedává mnohomluvně neustále najevo se přidal jiný druh strachu . Každá nemoc , bolest , úraz i jiné problémy mých psů a i těch , kteří se u nás narodili se mně hluboko dotýkají .

Zkušenosti. Na rozdíl od vědomostí je nemůžeš nikde vyčíst, musí se nasbírat v životě. Každá nová zkušenost, i ta špatná , mně posunuje dál. Positivní mně obohatí , negativná otupí hrany a vytříbí názory.

Pravdomluvnost. Když jsem začala s prvním vrhem hledat zájemce , smáli se mi kluci , že je nechci nalákat , ale odradit. Mně se ale tento způsob osvědčil nejvíce. Kdo si od nás odnese Chesapeaka , musí počítat s tím , jaký je , a i před to , nebo právě proto jej milovat a odpustit mu veškeré alotrie , kterých se za svůj život dopustí .
To jsou jen ty co mně napadnou nejdříve . Určitě je jich více . Potlačit nenávist , nadřazenost , neslyšet a nepěstovat pomluvy , neschovávat se za elitářství a podobně . Upřesňuji , že všechno , co tu píšu , se týká chovu psů a všeho kolem nich . Pár lidí nabralo dojem , že pokud kamkoliv , na FB , na stránky a jinam píši jen o psech , nad ničím jiným nepřemýšlím a nic mně nezajímá . Mám zcela soukromý a svůj svět , ale ten nebudu a nechci tahat nikam na veřejnost. Tak a jde se slavit 10 leté výročí … do lesa :D

Trocha Historie ,nikoho nezabije

Tue, 28 Mar 2017 06:20:00 +0000

... a jsou tu , dlouhé zimní večery ,kdy se pořádně nedá nic dělat a tak sedím nad krabicí fotek a nestíhám se divit , co všechno už nám život přinesl. Život s Chesapeaky .Vraťme se ale na začátek, do roku 2004 , kdy k nám dorazilo malé hnědé štěně s bílou náprsenkou a tlapkami , přivítalo se s rodinou , počuralo a usnulo .

Pejsek se jmenuje Benji a okamžitě si získává náklonnost celé rodiny.

Všichni jsme si jej zamilovali na první pohled a to jsme ještě neměli tušení , co všechno nás s ním čeká

Původně měl sice bydlet venku , ale kdo by tohle štěně vyhnal na mráz , tak se zabydlel u nás doma a tam už i zůstal

Jak šel čas a Benji rostl , začali jsme spolu chodit na Retrívří cvičák a za pár let jsme tam poznali spoustu skvělých lidí a milovníků psů, mezi nimi hlavně Evu Hromádkovou a Hanku Juráškovou , které cvičení vedly. S Hankou a její ohařkou Sejbičkou nás svedlo dohromady kamarádství , které nám připravilo spoustu společných zážitků.

Ačkoliv jsme původně s Benjim neměla žádné veliké plány ,postupně mně na cvičáku ukecali na první výstavu a to hned Klubovou a na Konopišti . Vyrazila jsem tedy s půlročním dorostencem vlakem přes celou republiku .

... a nezůstalo u jedné , těch výstav jsme společně projeli hodně , ze začátku já sama

a později s Hankou.

Dostavily se i první úspěch. Na druhé fotce vyběhala Hanka s Benjim dokonce BIG4. Benji splnil Slovenského i Českého šampiona .

Ve stejné době jsme se vrhly na plnění pracovních zkoušek. OVVR a první Vodní práce jsem s ním ještě udělala já , ale pak jsem ho předala zkušenějším a Hanka s ním nakonec dodělala i pracovního šampiona.

Byly to krásné roky , spoustu času jsme trávili na cestách ,

Po dokončení loveckých zkoušek jsme mohly vyrazit i na hony. Benji se dosyta vyřádil v bažantnicích a na kačenách , vrhal se po hlavě do všech dobrodružství ,prostě byl ve svém živlu.

Společně s pár kamarády jsme založili KPLP- Klub přátel loveckých plemen , jehož hlavní a možná jedinou stanovou bylo společně trénovat a vzájemně se podporovat na zkouškách i výstavách :o))

V zimně jsme vyráželi na běžky :

V létě trénovali v lese , nebo byli na zkouškách :

Prostě pořád se něco dělo :o))

Přesto , že měl Benji spoustu výstavních úspěchů a složil hodně zkoušek , svého času to byl nejlepší pracovní pes v bodování poháru Anky, nikdy nebyl použit do chovu.

Hodně jsem se těšila na nějaká ta štěňátka , a už to vypadalo , že se od Benjina potomků nedočkám,proto jsem si přivezla domů jeho sestřičku , Dellu Chelseu :o))

Jenže to už se začala psát úplně jiná historie :o))

Z deníků šíleného chovatele

Tue, 28 Mar 2017 06:18:00 +0000

Pro všechny šťastné majitele fenek, kteří se rozhodli, že jim pořídí jednou štěňátka, protože se musí zaplatit náklady, které do ní byli vloženy. Nebo jim nějaká dobrá duše řekla, že by každá fenka měla odchovat vrh z různých divných a jiných důvodů:

• Den má 26 hodin. Pokud váš den nemá tolik hodin, budete si muset někde ty dvě chybějící denně vymyslet.

Je jedno , že už tři dny netrpělivě čekáte , kdy se rozhodne fenka rodit , o okamžiku , kdy vás přemůže únava, rozhodne se vaše mamina přivést na svět své potomstvo
• Spánek je přežitek a vy ho už nebudete potřebovat. Chodit pak do obchodu v mikině naruby, dívat se půl hodiny na nabíjející se mobil, nebo zapomnět jestli jste už jedli je pak normální projev běžné únavy
• Půlnoc je nejlepší čas řešit nějaký strašný psí problém, jako je brácha kousající mne do ucha. Je úplně jedno , kolik hodin jste strávili v jak náročné práci , ucho má přednost
• Hluchota není handicap ale výhoda
• Štěňátka voní, pokud se ovšem čtyřikrát denně nevykakají a neroznesou hovínka všude po zemi a půl metru vysoko po stěně …. Pak už nevoní ani těm nejnadšenějším romantikům. Jejich „ vůně“ vám pronikne všude do bytu a odolává všem deodorantům, saponátům, osvěžovačům a jakýmkoliv pokusům ji odstranit
• Závěsy, záclony, a cokoliv tomu podobného je přežitek. Pokud se přesto pokusíte o tohle módní faux pas, štěňata vás ihned opraví a nevhodné textilie odstraní, v lepším případě rozcupují na cáry. Je jedno , že jsou metr od zemně , oni si cestu najdou
• Nejmodernější účes je na ježka nebo delší vlasy úhledně stažené do drdolu. Není větší výzvy pro štěňata, jak jsou krásně umyté, heboučké vlasy vinoucí se kolem vašeho pasu
• Jediný přístupný oděv jsou rifle, nebo montérky v čemkoliv jiném budete vypadat, jakoby jste právě prošli záhonem růží, abyste vysvobodili šípkovou Růženku
• Šňůry trčící z mikiny, tepláků a triček jsou módní sebevražda, alespoň štěňata to tak vidí. Zato se dají použít jako vynikající hračka
• Jít se všemi na procházku je stejný adrenalin, jako přebalit najednou půlroční čtyřčata. Úplně nejzajímavější je kaluž uprostřed frekventované cesty
• Vodítka se dají zamotat neskutečným způsobem
• Pokud chcete něco zachránit, je úplně jedno kam to dáte, štěňata to najdou
• Šrámy na obličeji sluší nejen středověkým rytířům
• Uklizený byt jste naposledy viděli v letáku Ikei , teda pokud jste nebyli u někoho, kdo nemá psy, ale o tom pochybuji, na to vám nezbývá čas
• V televizi nic nedávají, a pokud přece jen ano, pištící štěňátka vás přesvědčí o tom , že v televizi nic nedávají
• Vaše auto, veterina, obývák a podobně jsou ideální místa pro vyprazdňování. Venku to není ono, tam by je mohla studit prdelka
• Uklidit výběh pro štěňátka je stejné fitko , jako půlhodinové běhání na pásu a v jedné ruce s kýblem vody a v druhé se smetákem . Apropo , smeták funguje výborně na přetahování , cupování a závěs na tahání prďolek
• Do práce chodíte už jen proto, abyste platili granule, a přesto vám to bude většina sousedů závidět, jak jste bez práce přišli k balíku peněz
Pokud si ale tohle všechno dokážete představit a hlavně vydržet, odměnou pro vás budou štěněcí oči , z kterých už teď čiší obrovská láska. Zda-li by vám mohlo cokoliv z toho vadit , raději se do chovu pejsků ani nepouštějte

Jak si vybrat správné štěně?

Tue, 28 Mar 2017 06:17:00 +0000

Napadla mě myšlenka napsat pro všechny budoucí majitele, stručný návod na to, jak si najít toho pravého čtyřnohého parťáka pro život. První věta, která mě napadla, byla: „ Žádný takový návod neexistuje“. Jasně, v literatuře se dočtete, že existuje několik testů, kdy se sleduje, které ze štěňat je dominantní, které poddajné, vrozené vlohy jako chuť brát do tlamičky hračky a přinášet je – základ aportu, nebo míra temperamentu. Určitě to mnohé napoví. Já jako chovatel dostávám od života jedinečný bonus v podobě toho, že můžu sledovat štěňata od chvíle, kdy se poprvé nadechnou, pozorovat všechny jejich projevy od prvních vydaných zvuků imitující štěkot a vrčení, prvních pokusů o chůzi a prvních nesmělých her a dělám si průběžně obrázek , které štěně má jaké vlohy . Přesto si netroufám s jistotou říct, jací psi z nich vyrostou v dospělosti. Pokud o štěněti řeknu, že je to mazlíček, neznamená to, že si domů přivezete doživotního mazánka, malé roztomiloučké štěňátko. I z něj může vyrůst lovec a dravec. Svoji roli sehraje dospívání, kdy se vlastnosti mohou v pubertě dost výrazně změnit, taky výchova, míra výcviku a osobnost majitele. Moje postřehy mohou ovlivnit úsudek budoucích majitelů, a proto jsem se rozhodla trochu podrobněji napsat, co všechno může vaši volbu směrovat k co nejlepšímu výběru.

Prvním důležitým krokem je uvědomit si, k jakému účelu psa chceme, co s ním míníme dělat, kolik mu obětujeme času. Ideální je shrnout požadavky, možnosti a přání do pár vět a odeslat je i s prvním dotazem chovateli. Na dotaz typu „ Chci toto krásné štěně a za kolik jej prodáte?“ většina z nich ani neodpovídá. Je to nesmírně důležitý krok, velmi často podceňovaný, protože už tady se dá předejít omylům. Na mazlíka ke dvěma malým dětem se veskrze nebude hodit pracovní plemeno umocněné výběrem nejtemperamentnějšího psa z vrhu… Stejně jak se bílé dlouhosrsté plemeno nebude ideální na zahradu s pobytem v boudě. Většinou zájemce, který plánuje pracovně využívat svého psa, už má i trochu podvědomí, co by po něm mohl chtít. Dobrý chovatel vám rád a ochotně řekne i něco o plemeni, nestyďte se zeptat. Často se setkávám s tím, že budoucí majitelé štěněte se zamilují do plemene na základě vycvičeného a úžasně pracujícího jedince a pak nastává těžké rozčarování, když zjistí, že ono je to všechno jinak. Za tím, že pejsek na povel panáčkuje, otočí se, udělá mrtvého psa a podobně, je spousta práce, úzký kontakt s majitelem a hodně společného času. Nikdy to není tak nějak zadarmo a vrozené, bez práce. Na druhou stranu ani výborné pracovní zkoušky rodičů nejsou zárukou pracovních vloh u štěněte. Dovolím si jeden příklad. Já sama mám fenku, pracovní šampionku s CACITem z mezinárodních zkoušek, jejíž rodiče složili pouze zkoušku nutnou pro chov (matka navíc jen ve III. ceně – lidově řečeno s odřenýma ušima).

Máte vybráno a rozhodli jste se pořídit nový přírůstek do rodiny? Chystáte se poprvé vyrazit k chovateli? První, co byste měli udělat, je podívat se, jaké mají rodiče udělané zdravotní testy. Většina chovatelů už dnes dělá nejen ty povinné, ale často je doplňuje i dalšími. Prosím, nikdy nic není 100%ní , ani zdraví. Záruka, že vaše štěně nemůže v budoucnu onemocnět, neexistuje. Dobrý chovatel udělá maximum pro to, aby pravděpodobnost nemocí omezil na minimum. Bohužel, testovat se nedá všechno. Oba rodiče by měli být dobrého zdraví a ve výborné kondici. Tohle je dnes už doufám samozřejmostí, ale nedá mi to nezmínit se o tom také.

Proběhlo pár mailů, telefonátů nebo chatu a vy už víte, že tohle by pro vás mělo být to pravé ořechové, a chystáte se na první návštěvu. Většina chovatelů přivítá s radostí, když se přijedete na štěňata podívat ještě před dnem odběru, popovídáte si a eventuelně si už štěně i zamluvíte. Ideální je, pokud je z čeho vybírat. Nepropadejte panice, pokud zůstává jediné nezadané štěně. Neznamená to, že na vás zůstalo to nejhorší. Často to bývá z důvodu zrušené rezervace. Nebo jen prostě jeho povaha nezaujala žádného jiného zájemce, což neznamená, že nezaujme zrovna vás. Pozor, všechna štěňátka jsou nesmírně sladká a miloučká a nejraději byste je pomuchlovali, rozhodli na základě prvního dojmu nebo si vzali rovnou dvě. Nechejte si chvilku času. Občas se stane, že si někdo vybere štěně podle fotky a charakteristiky a ono to kouzlo zafunguje a jsou společně roky šťastní, ale nemusí to být pravidlem. Také jsem zažila, že si štěně jednoduše vybralo majitele samo, prostě se od něj při návštěvě ani nehnulo a během chvilky si budoucího majitele omotalo okolo prstu. Většinou to chce ale trochu tápání a rozhodování. Vybíráte si parťáka pro dalších 10-15 let, tak tomu věnujte pár chvil času. Chovatel by vám měl být ochotný odpovědět na všechny dotazy, ale do ničeho vás netlačit. Jeho cílem nemá být jen PRODAT, ale DOBŘE prodat. Měl by vás vysvětlit všechny nejasnosti, pravdivě odpovědět, někdy vás i vystrašit, rozhodně ale nikdy nelhat a netvrdit, že jen ta jeho štěňata jsou ta super kvalita, bez vady , bez kazu, vhodné na cokoliv , bez výcviku , beze snahy, bez jediného chloupku na podlaze a mazat vám med kolem pusy. Jak to poznáte? Už jen tím, že všechno není BEST a SUPER, ale že se dozvíte i to, co je na plemeni komplikovanější, na co byste si měli dát pozor.
Máte vybráno? Super. Teď přichází na řadu kupní smlouva, kde se obě strany dohodnou na ceně a na ev. podmínkách. Samozřejmostí by mělo být očkování , odčervení, veterinární kontrola vrhu , většinou chovatel nabízí i servis, což prosím vás neznamená , že kdykoliv odstraní jakoukoliv vadu nebo že až se pejska nabažíte , dovezete ho zpět a dostanete peníze . Servis znamená , že se na chovatele můžete obrátit s dotazem , rád vám poradí , uvede vás na pole výstavní , pokud budete mít chuť , pomůže vám s úpravou srsti , pokud o to požádáte a podobně . Bohužel ani chovatel není bůh , který mávnutí proutku odstraní to , že vám pejsek doma čurá , okusuje nábytek , občas sám doma štěká nebo nedej bože onemocní. Měl by se vám ale pokusit poradit, eventuelně vás nasměrovat tam, kde vám mohou pomoci – na veterinu, na cvičák a podobně. Na oplátku chovatelé většinou chtějí, aby měli i zpětnou vazbu, a to nejen v okamžiku, kdy se děje něco zlého , i když i to je důležité pro sledování celkového zdraví vrhu a chovu vůbec , ale ještě raději čtou v těch zprávách dobrých nebo řekněme naprosto normálních, prostě ze života. Nic nemůže chovatele potěšit víc , než když ví, že pejsek zapadl do rodiny tak, jakoby tam byl odjakživa.

Co napsat na závěr? Máte vybráno, domů si vezete svého nového člena smečky, s ním i rady, vzorek granulí, možná i nějakou tu hračku, dárek a kus srdce dobrého chovatele. Přeji vám, aby to bylo to nejlepší rozhodnutí ve vašem životě. A i když budete občas metat blesky na toho malého ďáblíčka, přesto všechno jej budete stále milovat a on vás.

Vánoční les

Tue, 28 Mar 2017 06:16:00 +0000

Je první svátek vánoční a v domě vládne lehce ospalá atmosféra. Oči se mi klíží, ačkoliv je jen pár hodin po poledni, chce se mi usnout a zbytek dne promrhat v říši snů. Na konec přece jen raději beru psy a vyrážím do vánočního lesa. Lesa, kde bych čekala stejně klidnou a ospalou náladu, stromy pod příkrovem sněhu, odpočívající, klidné a čerpající sílu na jarní pučení a růst. Les je dneska ale nějaký jiný, živý, hlučný a divoký. Pod nohami místo sněhu a ledu šustí tlustá vrstva suchého listí a mezi stromy se prohání silný vítr a způsobuje, že se větve navzájem dotýkají, stromy se zdraví a povídají si, sténají, hučí a skoro kvílí. Zvuky dodávají okolí třetí rozměr, kromě šířky a výšky cítím hmatatelně i hloubku kolem sebe. Víc než na vánoce si vzpomenu na listopadové Dušičky, nebo na horečnatý sen. Také mně střídavě polívá horko, díky teplému, zimnímu oblečení, trochu příliš teplému k tomuto počasí a zima, když se dostanu na mýtinu, kde se proti mně opře ledový dech větru vší silou a ukazuje tak, že sníh není tu, u nás, ale někde určitě je, nebo bude. Celý les jakoby říkal:“… něco se stane … teď … nebo teď … nebo za pár okamžiků.“ Něco. Praskne strom, větev, uhodí blesk, z nebe spadne průtrž deště, něco prostě visí ve vzduchu. Obloha, která se občas objeví v trhlinách porostu je ocelově šedá, těžká s lehce narůžovělým nádechem od unaveného slunce. Mraky se střídají rychle, tak rychle, jak ve starých filmech běhají filmová políčka. Výhled na nebe se tak každým okamžikem mění a vytváří pozadí celé lesní scéně.

Nejsem tu sama, z dálky slyším téměř neznatelný hovor lidí, kteří měli stejný nápad jako já a z houští vyplašíme srnku, která velmi rychle mizí v jiné houštině, přesto si připadám osamělejší než kdy jindy a nemám chuť se pouštět dál a dál. Očividně jediní, komu ponurá atmosféra plná mystična nevadí, jsou moji psi, kteří radostně běhají, čenichy zabořené do listí, hledají pachy lesních tvorů, čtou si v jejich stopách, nebo jen prostě sbírají ulomené větvičky. Trochu jim závidím. Chtěla jsem fotit, ale tuhle náladu bych stejně na fotky nezachytila, zůstalo by na nich jen šedohnědé šero. Jsem ráda, když se vracím domů. V ideálním světě bych přiložila pod krbem a lehla bych si na kožešiny, protože ty v ideálním světě u krbu vždycky jsou, vzala bych si bylinkový čaj a knihu, přikryla se měkkou dekou a pokračovala bych v rozjímáním . V mém světě krb není , ale deka a knížka ano, tak se můžu přenést do vzdálených zemí, potkat různé lidi, lékaře, policisty, novináře, prožít jejích strach i radost a zažít pointu, odhalení, finále knihy . Jen pocit z vánočně ponurého , divokého lesa se mnou nějak zůstává.

Jak Chesapeak složil Všestranné zkoušky ..aneb já a Chelsea

Tue, 28 Mar 2017 06:15:00 +0000

Někdy píše život scénáře, za které by se nemusel stydět nějaký béčkový hollywoodský film a já vám teď o jednom takovém napíšu. Stal se totiž mě. Hlavní a již stokrát použitá idea by se dala shrnout do věty: „Jak naprostý outsider po prvních prohrách makal, cvičil a na veliké zkoušce najednou uspěl, aniž by to někdo předpokládal a ostatně on sám ze všech nejméně.“ Jen na ten náš film by asi nestály davy lidí v kině u kasy. Nebude to žádný návod na výcvik, na to jsou větší odborníci, jen popis toho, co nás v tomto roce potkalo a co jsme si s Chelsí prožili. Tak se v klidu posaďte, v kinosále už je tma, na plátně jedou titulky, první klapka, prví záběr.

Někdy začátkem tohoto roku mně přišel od kamarádky mailem soubor, který se jmenoval „Plán akcí 2010“. Vytiskla jsem si ho a u kafe sedím s fixem a sním, plánuji, škrtám. Začátkem roku bych chtěla dojezdit ještě pár výstav a pak už se věnovat jen lovecké kynologii. První mně napadnou naprosté sny, jako že uděláme s Chelsí Všestranné zkoušky, pak se vracím do reality, že by bylo super zkusit nějaké CACT zkoušky a nakonec končím u pravděpodobného, pokusit se složit jakékoliv zkoušky :o)) Plán za chvilku připomíná spíše omalovánky a já mám v hlavě spoustu snů a nápadů. Postupně plníme výstavní předsevzetí, i když na naší dámě je vidět, že výstavy ji naprosto nudí a tak dostává většinou do posudku poznámku, že by jí neškodil prostornější pohyb nebo více temperamentu. S tímhle já chci dělat lovecký výcvik, tak náročný na fyzičku? No uvidíme.

Polovina roku je za námi a já vyplňuji přihlášky. Na začátku se pokoušíme o podzimní zkoušky a tu narážíme na první problém. Kdo nezažil infarktový stav, kdy pejsek krásně vypracuje vlečku, dojde ke kusu zhaslé zvěře a nechápavě se podívá, co to tam leží, asi nepochopí. Pocit jako v ledové sprše nastává v okamžiku, kdy se v jeho hlavě zrodí nápad, že když už našel jednoho králíčka, tak se pokusí najít někde daleko nějakého jiného … a je po zkouškách. Stejně neslavně jsme dopadli i na Vodních pracích, kdy se Chelsea poprvé setkala s deseti minutovou střelbou. Kdo zná trochu Chesapeaky ví, že jen některým je střelba úplně lhostejná. Část z nich má na střelbu reakci, což je nesmírná škoda a já jsem si dala hodně záležet na tom, aby se u nás nevyskytovala a jiní obrovskou radost, že se konečně něco děje a že budou padat z nebe ptáci . Prvních pár výstřelů ještě ustojí , ale asi v polovině si začnou nahlas stěžovat , co je to za lovce , když nic netrefí … a opět je po zkouškách . Tahle druhá možnost se naštěstí dá dobře zvládnout nácvikem klidů po výstřelu. Rozhodně nepovažuji první pokusy za zbytečné, alespoň jsem si ujasnila, kde máme mezery, co je potřeba doladit a co dotrénovat. Jen elán mně postupně opouštěl. Přesto jsem vyplnila ještě jednu přihlášku s tím, že je to buď a nebo.

Dalších pár obrazů našeho filmu by mohlo být podkresleno hudbou alá Rambo a ve zrychlených prolínačkách záběrů by se střídaly prostřihy z tréninků. Večery strávené na střelnici, kdy jsme se museli naučit, že každý výstřel neznamená práci, hodiny na louce, kdy mně můj prostřední syn za neustálého tahání nějakých zvířátek na špagátku už docela přestával mít rád a při vyslovení slova „Vlečka“ se raději odcházel učit do školy. Dny strávené sháněním zvěře, neustálé bombardování kamarádů a známých dotazy, jak by co šlo doladit. Prostě trénink jak ho zná každý, kdo se vydal na nelehkou dráhu loveckého výcviku. Před námi byl den D a vodní práce v Prostějově a já stála na startovní čáře s malinkou dušičkou a roztřepanou rukou si vytahovala číslo losu. Jak jsem psala na začátku, nebudu tu popisovat disciplínu po disciplíně, důležité je, že Chelsea překvapila, spoustu věcí jí tak nějak docvaklo, usadilo se v hlavě a ona začala pracovat, jak se na pořádného Chesapeaka sluší. Domů jsme si odvážely prvního CACTa a o trochu větší sebevědomí a víru, že jsem té svojí holce nevěřila zbytečně, že v ní opravdu něco je. Něco, co se ještě musí probudit, ale už to vystrkuje růžky. Rychle jsme se ještě dohlásili na Podzimní práce ve Vsetíně, abychom si procvičili i polní disciplíny a i tady už byl vidět nějaký pokrok.

Někdy v tento okamžik začal vrtat ve mně červíček, podporovaný ještě hecováním mých známých a kamarádů, červík, který mi připomínal začátek roku a sen o splnění všestranných zkoušek. Vodu a pole jsme si už nějak vyzkoušeli, jen handling byla pro nás španělská vesnice a lesní práce jsem neviděla ani z rychlíku. No nic, máme zase cíl a náplň tréninků . Upřímně řečeno , ze začátku se nám naprosto nedařilo, handling vypadal jako : „Co nenajdu, doslídím“ a i jinde jsme měli veliké rezervy. Ve mně se odehrával veliký boj: „Zkusit, jít do toho i za cenu, že vypadneme třeba na první disciplíně??? Nebo vzdát se bez boje a uznat, že tohle je už vyšší dívčí a na ni nebudeme dlouho mít?“ Na poslední chvíli jsem se rozmyslela, že to zkusíme. Rozhodně to bude veliká škola, podíváme se na disciplíny, které se plní jen na těchto zkouškách, jak mají vypadat, jak je dělají mistři. Očekávání jsem neměla žádné, každou další práci, která by se nám podařila, budu považovat za úspěch a pokud vypadneme, zbytek dne strávím pozorováním, fotografováním, sbíráním zkušeností .. tak, jdeme do toho. Ono se to pěkně řekne, vědomě si odůvodníte cokoliv, ale povědomí si žije svým vlastním životem a už týden před zkouškami mi stahovalo žaludek, budilo v noci a obviňovalo mně, že jsem si dala vysoko překážku a tím si předem určila, že nepřeskočím.

Je to tady, sobota 9. 10. počasí je jak reklama na Podzimní hony a dobu lovu, venku je jinovatka, ale na nebi azuro, je čerstvo, chladno, ale sluníčko svítí. Seznamujeme se s prvními soutěžícími, dáváme si kafe a už je před námi nástup. Losujeme si los č. 12 a mně hned napadne, že to je číslo, které nám přineslo štěstí na předcházejících zkouškách. Snad nám bude přát i tady. Po společné disciplíně „Klid na stanovišti“,kdy poprvé a rozhodně ten den ne naposledy, počítám v duchu vteřiny, se pak rozcházíme na jednotlivá stanoviště. Nám připadne na tento den barva a les. Začínáme na barvě, kterou jsem si jen lehce vyzkoušela. Předtím ještě zvládneme následování a jde se na to. Rada na barvu od kamarádek zní: „Tohle se nedá naučit, pes to buď v sobě má, nebo ne, věř jí, pokud uvidíš, že je na barvě zalehlá, nech se jí vést.“ No vést, já za ní tak trochu vlála, poskakovala jak kříženec veverky s horskou kozou, brala sebou maliní, větve a cokoliv, co nám cestou zavadilo o nos. Jednou jsme zaváhali a byli znovu nasazeni, ale nakonec jsme dosledovali a se známkou 3 jsme byli naprosto spokojené. Uf, čtvrtina je za námi, před námi les. Odložení a opět počty vteřin, kdy každá minuta vydala za půl hodiny nervů, pak dohledávka dvou kusů srstnaté ve čtverci. Tady zase Chelsea překvapila i mně a překonala sama sebe. Prokázala jemný nosánek , který dřív jen prostě neuměla používat a králíčky vyhledala v rekordním čase. Zato na další disciplíně nezklamala a zkusila ten svůj oblíbený rituálek, kdy chtěla dohledat nejen svoji, ale i sousední vlečku. To jsou ty okamžiky, kdy se vám v duchu vrátí celá příprava, půl roku práce a vy jen prosíte, aby se jí v hlavě rozsvítilo! Naštěstí se včas zorientovala, nasadila na naši vlečku a tu i díky svojí rychlosti vypracovala v limitu na známku 4. Ted bych chtěla vidět rozhodčí z exteriéru, kteří jí psali do posudků málo temperamentu a horší pohyb :o)) Den jsme zakončili chůzí u nohy a už tu byl ředitel zkoušek Tomáš Ordáń, který se o nás i rozhodčí celé zkoušky vzorně staral, naložil nás na korbu svého auta a stylem Safari svážel na výchozí stanoviště. Teprve tam mi začalo docházet, že máme polovinu za sebou a ještě pořád bez ztráty květinky. Na jednu stranu jsem cítila úlevu, část nervozity ze mne opadla a na druhou stranu to byl i veliký závazek, že by byla škoda druhý den vypadnout nebo něco výrazně pokazit. Večer jsme obě odpadly, já v okamžiku, kdy jsem ještě jednou nohou stála na zemi u postele a Chelsea ihned po jídle.

Neděle nás přivítala lehkým mrazíkem a nejtěžší částí zkoušek – polem. Z reakcí druhé poloviny soutěžících, kteří šli pole a vodu včera, jsme už věděli , že tam jsou disciplíny náročné , rozhodčí přísný a nižší známky padaly jak na běžícím páse. Tady se lámal chleba celých zkoušek, tu se rozhodovalo o celkovém hodnocení. První jsme nastoupili na slídění s dohledávkou dvou kusů. Chelsea díky svému temperamentu vyrazila na slídění plná radosti, že se může konečně vylítat a velmi brzo chytila pach zvěře a hnala se do vytyčeného čtverce na dohledávku. Opět nezklamala a oba kusy dohledala v krátkém limitu. Pak následoval marking , disciplína zhusta nenáviděná loveckými praktiky. Tady dostali horší známku i psy, jejichž práce byla po celou dobu zkoušek jinak ukázková a já na ni hleděla s posvátným obdivem. Někteří prostě vyběhli dříve, jiní zase v návalu lovecké vášně poprvé bažanta přeběhli a museli se vracet a dohledat. Štěstí je, že Chelsea má klidy po výstřelu zvládnuté, teď jen aby marking zvládla na přesnost. Hurá podařilo se, jen pravda trocha té únavy zapříčinilo, že přinášení pernaté nebylo ukázkové a my dostali za tři. Musím ale uznat, že naprosto zaslouženě. Před námi byl prubířský kámen, handlikg na dva kusy pernaté a mně se začínaly dělat mžitky před očima. Chelsei jsem za keřem slibovala hory doly, pokud donese alespoň jednoho bažantíka, protože vysílačky do směrů nejsou naše silná stránky. Pokud může pracovat nosem, má větší naději na úspěch než když mi má slepě věřit. Stojíme u prvního kůlu, já nasměruji Chelseu, plácnu jí přes hrudník a s trochou povzbuzení ji vysílám do prvního směru a světe div se, ona tam opravdu vyráží. V polovině zachytí pach a pak už pracuje díky svému nosíku bez zaváhání. Ted ještě zvládnout druhý směr a pro nás nejtěžší úkol je za námi. Otáčím Chelseu a se stejnou pobídkou ji vysílám k druhému kůlu a ona mi věří a opravdu utíká. Nutno dodat, že tady byla únava vidět už naprosto na všech, na vůdcích stejně jako na jejich psích partnerech a mnozí i pěkně ovladatelní pejsci prostě nesplnili na 100%. Teď už nás čeká jen voda a disciplíny, které jsou hlavní náplní práce retrieverů. Normálně bych byla klidnější, vždyť tohle máme natrénováno, voda nám jde a snad by jsme už neměli vůbec vypadnout, max. něco pokazit. Jenže někdo mi přichází říct, že v první ceně je jen velice málo psů, asi žádný golden a já čistě teoreticky tak půjdu o vítěze zkoušek. Nechce se mi tomu věřit, vždyť jsem potkala psy, co byly o kus lepší jak mi! Zároveň se mně zmocnila neskutečná tréma. Ted by mně už opravdu mrzelo, pokud by jsme vypadli. Tohle kolo začíná ještě polní disciplínou a to vlečkou pernaté, kterou zvládáme líp jak včerejší srstnatou v lese a už se jde k rákosí a vodě. Retrievři nejsou nic dlužní své povaze a u vody ožijí. Kachnu, ať už z dohledávky či vody vynáší, jakoby za sebou neměli dva dny tvrdé dřiny, nervů, čekání a práce. Jakoby právě vystoupili z auta a šli pracovat. Poslední disciplína, já mám dokousaný ret, třepu se jak ratlík v zimě, na hladině se kolíbají dvě kachny a já posílám Chesepeačí dámu do vody s tím, že pokud donese obě, máme to za sebou. Hurá a je to doma! V ten okamžik mi vyhrknou slzy radosti, já jsem šťastná jako malé dítě na vánoce a v mlze slz se objímám s každým, koho potkám. Tak my to zvládly, kdo by to před týdnem čekal? Já teda rozhodně ne!

A to ještě nebyl celému dni konec. Na nástupu přečetli, že v první ceně dokončili jen tři pejsci. Už to mi bylo podezřelé a v duchu jsem si proběhla celé zkoušky, jestli jsme přece jen něco nepokazily. A z těch tří nejvyššího počtu bodů dosáhl … chesapeak … (no hned jsem se začala rozhlížet, že tam musí být ještě jeden, někde schovaný) :

Della Chelsea Sirius Pro s vůdkyní Simonou Malou

s titulem CACT a CACIT

Upřímně se přiznám, že jsem ještě hodnou chvilku nechápala. Já a Chelsea jsme jako úplní "Neználci" na takhle vysokých zkouškách obstály a dokonce předčily očekávání. Musím přiznat, že jsem tu potkala spoustu psů, kteří byli hodně šikovní, viděla jsem excelentní provedení některých disciplín, jen u nás stálo asi trochu více toho psího štěstíčka (a snad všichni svatí a andělé strážní). Z celých zkoušek mám tak doma jedinou fotku a to naprosto odvařené Chelsei, která po dvou dnech intenzivní práce prostě odpadla na vyhlášení a skoro nahlas chrápala na celou terasu.Nutno podotknout, že z pejsků nebyla sama a myslím, že jí spousta vůdců a mezi nimi i já, docela záviděla.

Co dodat na závěr. Předně musím poděkovat všem, kdo mi pomáhali, radili a drželi palce, díky nimž jsem vůbec našla odvahu se přihlásit. V první řadě mému synovi Honzovi za pomoc při trénování, Radkovi, který mi výrazně pomohl s nácvikem střelby, Janě, kterou jsem poslala do lesa nakapat první barvu, Hance, kterou jsem celou dobu přípravy bombardovala dotazy, Blance, která mi dodala odvahy se vůbec přihlásit a neustále mi připomínala, že sobě i Chelsei musím víc věřit ,Verči, která na nás myslela a držela palce, Kláře za podporu a rady, manželovi,který se skřípěním zubů trpěl moji věčnou nepřítomnost doma, myslivcům, kteří mi pomohli sehnat zhaslou zvěř. Dál bych chtěla vystřihnout poklonu p. Ordáňovi za to, že měl zkoušky tak výborně připravené, promyšlené do každého detailu, dva dny neustále pendloval mezi stanovišti a zajišťoval hladký průběh a v neposlední řadě taky rozhodčím, kteří se na nás neustále usmívali a v případě dotazu rádi upřesnili a poradili. Hlavní dík ale patří Chelsei za to, že to se mnou vydrží, že má radost z práce a někdy mám pocit, že to dělá hlavně pro mě (a pro kus párku, který jsem měla schovaný v kapse :o)) Mám z toho nesmírnou radost a to nejen za sebe, ale za všechny Chesapeaky, protože jsme společně s Chelseou dokázaly, že oproti pověsti, která je občas mezi neznalci plemene předchází, to není plemeno jen bázlivé, agresivní, dominantní a nezvládnutelné, ale že jsou schopní i vyššího výcviku, že v sobě mají notnou dávku energie a temperamentu, že jsou obdařeni citlivým nosem a radostí z práce, že se s nimi dají zvládnout i klidy, prostě že i Chesapeaci dokážou být Všestranní lovečtí psi. I když se nám asi už nikdy nepodaří takový úspěch zopakovat, stálo to za to !!! Než padne poslední klapka a závěr filmu, loučím se s vámi s pozdravem

Lovu Zdar !!!

Psí puberta aneb jak ji přežít

Tue, 28 Mar 2017 06:14:00 +0000

Psí puberta aneb jak ji přežít

Štěně toho během prvního roku svého života po vývojové stránce stihne velmi mnoho. Vždy't roční pes se pomalu řadí mezi psí dospěláky. Právě první rok života psů odpovídá zhruba patnácti letům života lidského.

Období vzdoru

Mladí psi mezi šestým a dvanáctým měsícem jsou extrémně rozpustilí, hraví, ale také vzdorovití a umínění. Doba , kdy se podvolovali bez odmlouvání vůdci smečky , at už psovi nebo člověku, je pryč. Nyní zkoušejí, jak daleko mohou zajít, například co se stane, když neposlechnou, a jestli by se mohli stát vůdcem smečky. Po prvním roce, nejpozději v osmnácti měsících , je utvořen základní charakter psa. V této době by se měl naučit, jak se má ve smečce chovat, co je dovoleno a kde jsou jeho hranice.

Puberta jak známo nepostihuje jenom lidské nedospělce, ale i psí. A umí být i komplikovaná!Psí výrostci se do ní dostávají v období od šesti měsíců.U některých se tak děje dříve, u některých později. Tahle životní fáze psa přichází zhruba po tom, co štěně vymění svůj mléčný chrup za ten dospělý , trvalý.A jak se navenek pozná, že váš pes přichází do puberty? Tak, že jinak vcelku poslušný psík najednou jako by ohluchl, začíná ho zajímat velké množství vjemů, a vy jako byste ustoupili do pozadí.Nevěšte však hlavu, puberta jedou přejde. Ovšem v období psího dospívání je opravdu důležité psu vymezit mantinely a poctivě procvičovat poslušnost, i když je se psím puberťákem občas těžké pořízení. Jsou psi, u kterých se tohle rebelské období téměř neprojeví, a pak jsou tací chlupáčci, kteří jsou v období puberty na zabití. (jakoby jsme to neznali od nás , od lidí :o))

Štěně v pubertě si ověřuje své schopnosti, testuje ostatní členy smečky a snaží se vylepšit své postavení. Ve vztahu k pánovy a jeho rodině je v tomto období pro psa důležité jasně vymezit sociální hierarchii. Tedy postavení psa v domácnosti.Není snad potřeba dodávat, že pes v lidské smečce má mít bezesporu postavení nejnižší, až za vaším partnerem,dětmi, rodiči nebo dalšími členy domácnosti.Nemusíte mít pocit, že pes tímto postavením o něco přichází. naopak, pes který ví, kde je jeho místo v hierarchii smečky a má jistotu, že členové s vyšším postavením se za něj postaví a postarají se o něj, je dokonale šťastným, bezstarostným psem. Takový pes většinou nic příliš neřeší a pokud se cítí ohrožen, jde se schovat k pánečkovy. U něj hledá jistotu a oporu, kterou mu jeho pán poskytne. naopak psi, kteří nemají ujasněné své sociální postavení, mají pocit, že na jejich bedrech spočívá blaho smečky, a to jim přidělává starosti. Pro okolí je takový pes nepříjemný až nebezpečný.

S příchodem puberty se u štěněte začíná projevovat sexuální chování. Jeho nástup je ovlivněn fyziologickým vývojem každého jednotlivého psa.S tím, jak začíná být pohlavní orgány aktivní, se ze štěněte stává mladý pes. U fen se objevuje první hárání, psi začínají při močení zvedat nohu. Takže i hormony jsou příčinou toho, že pes je během puberty často náladový, neposlušný a zdánlivě zapomíná povely, které už perfektně ovládal. Naštěstí období puberty je krátké a dobře zvládnutý pes se opět stane poslušným. Mějte proto s mladým psem trpělivost, ale buďte důslední. Se sexuálními pudy přicházejí i první rozpory s ostatními psy stejného pohlaví. Pes už přestává být hravým štěňátkem, které se přátelí s každým na potkání.

Hierarchie smečky

Vybudovat si pevnou , ale láskyplnou autoritu, je nezbytně nutné pro klidné celoživotní soužití psa a jeho rodiny. To však vyžaduje značné úsilí a disciplínu, ovšem od všech zúčastněných. Pán musí nastolit rozumná a pevná pravidla a hranice, a v nich pak štěně vychovávat.Pes musí vědět, že jeho místo je až na nejnižším stupni smečky, tedy minimálně za všemi jejími dvounohými členy.

Zlozvyky, které pes v tomto období získá, se odnaučuji jen stěží.Většinou tyto zlozvyky a špatné vlastnosti vycházejí z negativních zkušeností nebo špatné výchovy člověkem. Proto je potřeby se na svět dívat psíma očima. Vychovávat psa , ale vždy být k němu spravedlivý a vyhnout se hrubému násilí, které nic neřeší. Zrovna tak je velmi důležité předvídat a vyhnout se špatným situacím, které by mohli poznamenat psychiku psa.Například bezdůvodné hrubé napadení cizím agresívním psem může u psa adolescenta vyvolat strachovou nenávist k ostatním psům, a sám se tak může stát do budoucna agresívním.Zkrátka, pokud to jen trochu lze, pes by se měl vyhnout všem negativním zkušenostem, jež by do budoucna poznamenaly jeho osobnost.

Než pes dospěje, je vyloženě nutné ho naučit, že s ním bude manipulováno. Česání, koupání, čištění uší, ošetření tlapek, veterinární výkony, zvedání a další věci bude muset váš pes absolvovat po celý svůj život.Když ho to v prvním roce nenaučíte, budete s tím mít plné ruce práce později. K veterináři budete chodit s hrůznou představou, co tam zase bude váš svěřenec předvádět, a psa bude potřeba dávat pod sedativa i kvůli maličkostem. A to je zbytečná zátěž jak pro vaši peněženku, tak pro jeho zdraví. Když se pes v mládí naučí , že se s vámi není radno prát při běžných úkonech, a je naprosto běžné , nechat si vyšetřit oči, uši, tlamu, učesat se a tak dále, máte na celý život vystaráno. Váš pes bude vzorný pacient, at už při závažném onemocnění, nebo jen při běžných úkonech.

V prvním roce života věnujte krmení a krmivu pozornost a rozhodně se nesnažte šetřit. Psa je samozřejmě nutné kvalitně krmit celý život, ale první rok se vyplatí dát si opravdu hodně záležet. V prvním roce života psa se totiž vyvíjejí důležité části těla- zuby, uši, chrupavky, vazy, kosti a svaly. Pokud má pes v tomto období nedostatek důležitých živin nebo krmení samotného, může to mít fatální důsledky, jako je : zhoršená kvalita zubů, nepevné uši, nesprávně vyvinuté klouby ( zejména u větších plemen) a špatné osvalení. Jak štěně vystartuje do života, má pak vliv na jeho zdraví po celý život. Nesprávně krmení psi jsou náchylnější k nemocem , úrazům nebo obezitě,To samozřejmě zvyšuje výdaje na veterinární péči, nehledě na útrapy, kterými projde váš pes a samozřejmě i vy s ním.To , co by se vám podařilo ušetřit při krmení méně kvalitní stravou , pak tedy vícenásobně vydáte za zdravotní péči.

Zkrátka , všechen čas a finance, které vložíte do psíka v době, než se z něj stane dospělák, se vám vrátí v podobě zdravého a poslušného psa. A co více si můžete pro sebe a svého čtyřnohého přítele přát?

Převzato s časopisu " Psí život "od autorky Šimony Drábkové

Chesapeake Bay retriever patří mezi zdravější plemena psů, přesto pár neduhy může trpět.

Tue, 28 Mar 2017 06:12:00 +0000

DKK :

Asi první, co každého napadne, když vidí psa většího plemene, je, že pes musí trpět na klouby. Proto jsou do chovu zařazováni jen jedinci, kteří mají vyhodnocenou dysplazii kyčelních kloubů (v inzerátech uváděno jako DKK) a splňují zařazení pod hraniční mez. Dysplazie je hodnocena u nás čísly O-4 pro levou a pravou nohu (hraniční mez pro chov je označována jako 2/2), nebo v zahraničí písmeny A-D Vyhodnocování se provádí z rentgenových snímků obou kloubů, kdy samotné snímkování se provádí v celkové narkóze psa. Hodnocení provádí veterinární lékaři akreditovaní klubem. Toto je v podstatě jediné zdravotní vyšetření, které chesapeake musí absolvovat, aby mohl být uchovněn. Nově je zatím do chovatelských podmínek zařazeno vyhodnocení

dysplazie loketních kloubů, jeho výsledek je zatím jen orientační a není vyřazující z chovu.

Genetika:

S postupujícím výzkumem DNA lze provádět i DNA testy k zjištění toho, zda pes není nositelem vlohy pro geneticky dědičnou chorobu, či je jejím přenašečem nebo je dokonce sám poškozen a nemoc se projeví časem. Díky těmto objevům lze předcházet dědičným onemocněním a to tím, že buď se použijí v chovu pouze čistí jedinci, nebo čistý jedinec s přenašečem. Takový odchov nedá postiženého jedince. Genetické testy jsou poměrně nová záležitost a v minulosti nebyly v chovu používány. Dobrá zpráva je, že právě díky existenci genetického testu by neměl být velký problém se s těmito nemocemi vypořádat jednou pro vždy. Není ani třeba vyřazovat z chovu všechny přenašeče, to by naopak vedlo k drastickému omezení genofondu populace. Vždyť přenašeč ve spojení s geneticky čistým jedincem dá pouze fyzicky zdravé potomstvo. V takovém vrhu pak bude polovina štěňat geneticky zdravých a polovina přenašečů. Nebudou se tedy rodit žádná postižená zvířata a počet přenašečů s každou generací klesne na polovinu. Je třeba udělat jediné, a to nechat otestovat své chovné jedince a podle výsledku upravit své chovatelské plány. Patent na tyto testy vlastní University of Minnesota, pro Evropu má od nich licenci německá certifikovaná laboratoř Laboklin: http://www.laboklin.de

A na co se chesapeaci nechávají testovat?

PRA:

Nejdéle používaným genetickým testem u psů je PRA – progresivní atrofie oční sítnice, pokud je touto vadou pes postižen postupně ztrácí zrak, odumírají mu světločivné buňky sítnice a nemoc končí slepotou psa mezi 4 - 6 rokem jeho života. Tento test má většina psů užívaných v chovu. Testy na EIC a DM vstoupily do podvědomí veřejnosti až v polovině roku 2009.

EIC

(materiál pro EIC použit od Mgr. Petry Otevřelové majitelky chovné stanice Riverdance Bohemia)

EIC je dědičné onemocnění, o jehož existenci se ví už poměrně dlouho, ale teprve nedávno byl odhalen defektní gen, který je za jeho výskyt odpovědný. Exercise induced collapse můžeme přeložit zhruba jako Kolaps provokovaný fyzickou zátěží. Je nejčastější příčinou kolapsu, vedoucího někdy až k úhynu mladých, zdánlivě zdravých zvířat. Postižení psi mohou snášet lehčí cvičení a aktivitu, ale při intenzívnější zátěži přestávají koordinovat svůj pohyb, objevuje se svalová slabost, pánevní končetiny se třesou nebo podlamují, pes ztrácí schopnost udržet rovnováhu, pozorujeme ztuhlý krok, který se může přenést i na hrudní končetiny, pes může padat k jedné straně a během 5-15 minut kolabuje. EIC se s největší intenzitou projevuje u velmi temperamentních zvířat, pracujících s maximálním nasazením. Naopak u flegmatických jedinců, vedoucích poklidný život rodinných miláčků se onemocnění nemusí nikdy projevit. Pes, který skutečně trpí příznaky tohoto onemocnění, musel zdědit dva defektní geny, jeden po otci a druhý po matce. Pokud má ve své genetické výbavě jeden defektní gen a druhý normální, nebude sám trpět žádnými příznaky, je pouze Přenašeč (carrier). Ve spojení s jiným přenašečem však může dát postižené potomstvo. Jedinec, který nese pouze dva normální geny bude samozřejmě zdravý, geneticky Čistý (clear) a kromě toho nemůže dát fyzicky postižené potomstvo. I postižený jedinec může prožít spokojený bezproblémový život, pokud nebude vystavován nadměrné námaze. Onemocnění by se nemělo podceňovat a při prvních příznacích kolapsu, kterými bývá slabost zadních končetin, přerušit veškerou aktivitu a psa zklidnit.

Posledním testem, který se v současné době nechá pro chesapeaky udělat, je test na degenerativní myelopatii(DM). Co to je? Nejpočetnější skupinou postižených psů jsou němečtí ovčáci (hlavně s ohledem na jejich četnost), možná i vy ve svém okolí znáte staršího vlčáka, který lidově řečeno "nemůže na zadek" jinými slovy zadní nohy se pod ním podlamují. Toto je degenerativní postižení míchy, kdy nejsou dobře přenášeny "pokyny z mozku" a dochází k postupnému ochrnutí zadních končetin a následně ještě svěračů močového měchýře. Tato nemoc je stejně jako ostatní výše uvedené,neléčitelná.

Výsledek testu může být následující:

Zkratka nemoci - např.EIC: N/N – Čistý (Váš pes není nositelem genu pro EIC a bude dávat pouze fyzicky zdravé potomstvo)

EIC: N/EIC – Přenašeč (Pes nese 1 kopii genu, způsobujícího EIC, nemá příznaky onemocnění a navenek je naprosto zdravý. Chovatel je však limitován při výběru partnera, který musí být geneticky Čistý. Polovina takového vrhu však budou opět Přenašeči.)

EIC: EIC/EIC – Postižený (Pes nese 2 kopie genu způsobujícího EIC, v zátěži může zkolabovat. I ve spojení s jedincem, který je Čistý budou všechna štěňata Přenašeči a proto by takový jedinec měl být z chovu vyřazen! )

WORD DOG SCHOW Bratislava 8.-11.10.2009

Tue, 28 Mar 2017 06:10:00 +0000

Někdy před třičtvrtě rokem jsem měla „skvělý“ nápad a to, že přihlásím naši Chelseu na světovou výstavu do Bratislavy. Nejvíce mně zajímalo, jak by dopadla u rozhodčích, kteří mají jiný náhled na chesapeaky a pak jsem se těšila na srovnání se světem. Velmi brzy jsem pochopila, že to byla tak trochu troufalost , obzvláště, když jsem v té době ještě netušila, jak to bude s krytím, porodem a odchovem našich prvních štěňátek. Všechno ale vypadalo slibně, Chelsinčin zdravotní stav byl dobrý, štěňátka se nám rozutekla do světa a tak jsme se začali pomalinku chystat. Bohužel asi měsíc před výstavou, to je asi dva a půl měsíce po porodu naše mamina začalo kompletně měnit srst.Chvilku jsem přemýšlela , zda ji nepřehlásit jako Chesapeackého naháče, nebo radši nejet vůbec, ale naštěstí začala nová srst velmi rychle dorůstat. Nastal den D a my vyrazili na světovou klubovou výstavu.Tento den posuzovala paní rozhodčí Tiina Illuka(fin).Rozhodčí to byla nesmírně přísná a už při posuzování Curlíků, což je plemeno, které tahle paní chová padali samé VD a D. No nějak to dopadne. Trochu zelená, a roztřepaná chladem, mokrem a nervositou , ne nepodobná angreštovému rosolu,jsem stála u kruhu v kterém se předváděla naše Chelsea s Hankou Juráškovou a doufala, že dostaneme to slavné VD , protože jsem velmi záhy pochopila , že dostat zde VD je velice výborný výsledek, který znamená , že ve srovnání se světem jsme na tom velmi dobře , což není rozhodně málo.A také to takhle dopadlo.

V neděli jsem už jela do Bratislavy trochu klidnější, ale o to víc unavená. Cestování třetí den ( v pátek jsme jeli s Honzou na handling) mezi Zlínem a hlavním městem Slovenska nás všechny dost zmáhalo. I Chelsea se po ránu tvářila, že tenhle výlet by si ráda odpustila.Snad to dnes dopadne ještě o fous lépe a my získáme E (excelent).Jak mi potvrdilo pár známých chovatel, získat na světovce výbornou, to už o něčem vypovídá. Chesapeaci nastupovali do kruhu první a já koukala do katalogu na zastoupení chovatelských stanic. Bylo zde spoustu známých českých pejsků a ChS, které na světovce prezentovali své psy nebo odchovy, mezi nima exceloval Kelečský poklad, ale byli tu i odchovy z ChS Sirius Pro, Libami, Z Vlčí stepi, Z Rakoveckého lesa. České pejsky reprezentovali i někteří importovaní ze zahraničí a to s ChS Silvercreek,Penrose,Batzi´s. Naopak zahraničí bylo zastoupeno ChS Zolotaja Zwiezda Tavridy,Angels of Bavarya, Chesapeakeheart,Double Coat´s,Chesepi, Treasure Lakes. Naše barvy kromě Chelsei za Chesapeaky hájil i náš krasavec - CCR Atomino Alby from Hofion.Světovou výstavu posuzovala paní rozhodčí Annukka Paloheimo ( fin) . Chelsea se jí docela líbila , jen jí vytkla, že není v ideální kondici( Chelsinku to moc nebavilo a navíc u kruhu zůstal na zemi ležet piškotek, tak co kdyby se ji podařilo zpomalit natolik, že by ho stihla zvednout?), ale nakonec nás postavila na druhé místo, tak snad to dnes bude už ta výborná.Opět jsem stála u kruhu a napětím jsem se kousala do rtu. Hance se nakonec podařilo s Chelsinkou i v tak dobré konkurenci vyběhat nejen E, ale i titul rec. CAC.

Teprve pomalinku mně docházelo, že máme titul ze světové výstavy, takže ze špičkou nepokulháváme, ale můžeme směle kráčet.v jejích patách. Haničko, Chelsinko díky, jste holky šikulky.

Za naše barvy běhal ještě náš Kárlík Atomino. Ten byl ale tak nadšený z množství nových kudrnatých holek ( tolik najednou jich ještě v životě neviděl), že si pokazil pohyb v kruhu a ač hodnocený dobře, díky koketnímu vrtění zadní částí trupu dostal VD. Jak už jsem psala, no tak jsme Velmi dobří ..

Když bych chtěla celou naši malinkou výpravu do světa shrnout , jsem ráda, že jsme se jeli podívat a to i přes velkou náročnost . Své udělala únava, v pravdě podzimní počasí, málo spánku a trochu nervosity, ale výsledek a získané zkušenosti stáli za to.Mně nezbývá než poděkovat všem, kdo nám pomohli- především Hance za předvedení, Emě za odvoz ,- fandili a to hlavně Verči a Honey, ale i ostatním, paní Farníkové, za předvedení Tomína, a dalším.

Díky a někdy nashledanou.

Štěně Chesapeake Bay Retrievera aneb návod k obsluze…

Tue, 28 Mar 2017 06:06:00 +0000

Tenhle článek je původně určen všem, kdo si domů donesou štěně CBR,ale myslím, že se bude hodit i Štastným majitelům jiných, podobných plemen a proto jsem se rozhodla, zveřejnit ho na našem webu.:

Chesapeake bay retriever je úžasně pracovité plemeno, které bezmezně miluje svou rodinu.

Napíšeme Vám teď pár užitečných rad, které se Vám po příchodu domů určitě sejdou.Pokud budete mít i nadále nějaké nejasnosti, obraťte se na mně nebo na majitelku krycího psa, pokud to bude v našich silách a nebo pokud budeme znát odpověď na Váš dotaz, rády Vám pomůžeme.

Jak krmit štěně ?

Pro zdravý vývoj Vašeho pejska používejte vhodné krmivo, nejlépe pro psy velkých plemen podle stáří psa. Tato plemena se vyvíjejí a dospívají poměrně dlouho ( do 18-24 měsíců života). Nadměrný přísun energie může způsobit příliš velkou rychlost růstu, nadměrnou hmotnost a tím pak zdravotní problémy pohybového aparátu. Štěňata velkých plemen by měla být až do období dospělosti spíše štíhlá. Kvalitní krmiva jsou sice dražší než ta v supermarketu, ale zajišťují správný vývoj stavby těla a kloubů. Některé, zvláště ty levnější značky nebývají dostatečně hodnotné a chyby ve výživě do 18 měsíců věku psa se pak velice těžko napravují, jdou-li vůbec napravit. K dobře volenému krmivu nemusíte dávat jakékoliv další potravinové doplňky. Štěňata byla krmena kvaklitním krmivem , jehož vzorek jste zároveň obdrželi.

Při krmení dodržujte tyto zásady:

Štěňátko má malý žaludek. Denní krmnou dávku je proto vhodné rozdělit do několika porcí: do 3. měsíců stáří: 3-4 x denně, od 3 do 6.měsíce: 2-3 x denně, od 6-ti měsíců: 2 x denně. Od jednoho roku krmíme psa 1x denně a to nejlépe večer.
Dodržujte pokud možno i pravidelný čas krmení. Potravu nechte k dispozici cca 20 min., po té jí odeberte a pokud nebude všechna sežraná, v další dávce dejte o něco menší množství.Mějte na paměti, že štěně musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě!!!
Potrava by měla mít pokojovou teplotu. Granule přelijte teplou vodou nebo i masovým vývarem.
Po krmení nechte štěně min. 2 hodiny odpočívat, nechoďte s ním na vycházku a nehrajte si s ním.
Všechny případné zažívací potíže a problémy raději konzultujte s veterinárním lékařem.

Pokud se rozhodnete krmit štěně doma připravenou stravou i zde platí určité zásady:

1 v žádném případě nemá pes sloužit jako odpadkový koš pro jídla nedojedená lidmi. Potřebuje jídlo bez koření a nutričně vyvážené,vařené maso nebo masové psí (štěněčí) konzervy

2 Mléko není vhodnou součástí výživy psa. Po odstavu štěněte ztrácí jeho organismus rychle schopnost štěpit mléčný cukr laktózu a dochází tak často k průjmům nebo i ke zvracení.

3 jako přílohy můžete používat :rýži, těstoviny, spařené ovesné vločky, pečivo, zeleninu (nejvíc mrkev)

4 přidávejte tvaroh, mléčné výrobky – tavený sýr samostatně nebo s chlebem, popř. s rohlíkem, smetanové krémy (Pribináček, …) v období růstu ve zvýšeném množství

5 můžete krmit i ovoce – jablko, sladké pomeranče, mandarinky, banán, (kolik bude chtít)

Očkování

Štěně bylo očkováno dne ……………., tj. ve věku týdnů, (popř. přeočkováno …………………). Další očkování by mělo být provedeno Vaším veterinářem dne ……………… (viz očkovací průkaz).

Denní režim

Štěně většinu dne prospí. Naučí se takovému režimu, který potřebujete Pokud plánujete, že bude pejsek pobývat převážnou dobu na zahradě, dopřejte mu pár prvních nocí prožít ve Vaší blízkosti. Pejsek si k Vám získá lepší vztah než k osobě, která ho vzala od maminky, sourozenců a teď ho nechala v neznámém prostředí v noci samotného. Pokud máte strach z nočního pomočování štěněte, vezměte pejska ven vždy, když se probudí a začne se pohybovat, většinou hledá to nejvhodnější místo, kde by vykonalo svou potřebu. Je to sice náročné, ale stokrát se Vám to vyplatí. Pokud plánujete se štěňátkem sdílet společný domov, vymezte mu určitý prostor, který ohradíte, kde bude chráněné před každodenním ruchem v domácnosti a tam mu umístněte koš anebo pelech.Doporučuji ze začátku nekupovat drahé a nádherné pelíšky, počítejte s tím, že v období růstu a prořezávání zoubků Vám Váš rarášek minimálně dva pelíšky zničí. Dětem je potřebné vysvětlit, že tento prostor je vyhrazený jen a pouze pro psa.

Výchova

Žádný pes se sám nevychová, i když někteří chovatelé tvrdí opak. Chesapeake jako každý pes potřebuje znát hierarchii rodiny „smečky“. Již od prvních dnů by měl vědět, že není na žebříčku na prvním ani druhém místě, ale až na místě po lidech popřípadě po zvířatech, která přišla před ním. Pokud tedy bude skákat po dítěti či honit kočku, je potřeba mu sdělit důrazným NE, že toto není správné a naopak chování, které se Vám líbí, velmi chválit. Důrazné NE používejte vždy, když něco nesmí a dělá to opakovaně, štěně musí vědět, že NE je opravdu ne a nikoli možná. Stůjte si za svým názorem a neměňte ho. Netrestejte štěně fyzicky, zkomplikujete si vzájemný vztah. Od malička učte štěně poslušnosti – nesmí kousat nábytek, lidi, kalhoty (dejte mu buvolí žvýkací kostičku nebo větší gumovou hračku).Přivolávejte štěně jedním způsobem, nejlépe písknutím. Když něco udělá dobře, ihned jej pochvalte. Je to velmi důležité, bude pak pracovat s radostí. Pokud se stane, že udělá loužičku – vyhubujte mu a ukažte mu, co udělalo. Ale musí to být ihned po činu. Později už štěně neví, za co to je a nemělo by to potřebný výchovný efekt. Necvičte s vaším psem jen činnost svalů. Nestačí, když mu dovolíme běhat jen po zahradě, i když je velká. Pes musí hledat, potřebuje nové podněty, zapojit i svoji hlavu, aby si obohatilo svůj život.

Zdraví a nemoci

Protože pes nám nedokáže říct jak se cítí, majitel musí sledovat jeho zdravotní stav. Příznaky nemoci mohou být: skleslost, uzavřenost menší aktivita, chuť do jídla menší nebo naopak větší, opakované zvracení, průjem, dýchací těžkosti, krvácení z některého otvoru, viditelné příznaky bolesti, škrábání, kulhání apod. Při vyskytnutí některého z těchto příznaků se neprodleně poraďte s veterinárním lékařem. Ve 4. měsíci začnou růst trvalé zuby, které tlačí na kořeny mléčných zubů. Štěně může být nepokojné, odmítá potravu, slintá. Má snahu okusovat tvrdé předměty, pomáhá si tak výměně mléčného chrupu.Doporučujeme v jednom roce absolvovat rtg. vyšetření kloubů DKK k vyloučení dysplazie. Vyšetření je pro retrievery velmi důležité a to jednak k zajištění zdravé populace a vyloučení postižených jedinců z chovu a jednak pro zjištění míry zátěže, kterou může váš dospělý pejsek postoupit. Jako malé by proto štěně nemělo chodit po schodech a do 1 roku by nemělo podnikat náročné túry. Výsledky vyšetření, prosím, sdělte i svému chovateli (mně). Svému chovateli sdělte i případné další zdravotní obtíže, které by mohly mít za následek vyřazení z chovu.

Čistota a úprava srsti

U Chesapeaků není nutná nějaká zvláštní úprava. Jejich srst je jakoby mastná a tvrdá, případné nečistoty stačí vytřít vlhkým hadrem, eventuelně občas vyčesat. Na vyčesávání je nejlepší štěně zvykat od malinka (už doma u mámy jsme štěňátka občas „ kartáčovali“ obyčejným měkkým kartáčkem). Koupání se šamponováním je nejlepší omezit na co nejnižší míru, pouze z důvodu nutnosti ( znečištění nevábným materiálem, zápach atd.) a i v takovém případě se vyplatí, použít šampon na to určený, rozhodně však psí ( osvědčil se nám Šampon pro drsnosrstá plemena, nebo Psí šampon pro citlivější kůži). Péči o srst je výhodné doplnit hlavně v letních měsících některým z antiparazitních přípravků (obojky, pipety, spraje proti blechám, klíšťatům)

Možnosti Vašeho společného vyžití

Možná jste si pořídili štěňátko jako rodinného společníka bez dalšího záměru. Věřte nám, že u nás to byl prvotní úmysl. Postupně nás obě svět retrieverů pohltil úplně. Začalo to první výstavou, zjištěním, že pro případnou chovnost potřebujete složit zkoušky zvané Ověření vrozených vloh retrieverů, pro přiznání šampiona práci zkoušku z výkonu apod. Skončilo to tak, že obě - majitelka feny i majitelka psa, máme doma pracovního psa roku (nejúspěšnější pes na zkouškách lovecké upotřebitelnosti daného plemene a roku), kterého aktivně využíváme při honech na drobnou zvěř a šampióny krásy z výstav, s kterými strávili nejeden den ve výstavních prostorách . Kdybyste nám řekli pár měsíců po přivezení psa domů, že budeme shánět zvěř, sahat na „mrtvolky“ a běhat okolo rybníka se střelnou zbraní (plynová pistole se slepými patronami), nevěřily bychom Vám. Chesapeake je skvělý aportér, kterého nezastaví studená voda či nepřízeň počasí a bude pracovat naplno, dokud hon neskončí (či nepadne vyčerpáním, což jsme však nikdy nezažili :o))

Výstavy

Mnozí z Vás v tento okamžik asi přemýšlí, že tento odstaveček raději přeskočí, protože s nějakým získáváním šampionátů rozhodně nepočítají. Přesto Vás prosím, čtěte dál. Výstavy totiž nejsou jen o tom, ukázat pejska světu a popřípadě posbírat poháry. Pokud Vás můžu jako chovatel požádat, pokuste se alespoň jednou vyzkoušet na vlastní kůži, jak to na výstavách chodí. Nakonec zjistíte, že i pejska výstava baví a pokud ne, klidně usne i v tom největším frmolu. Naopak, Vy zde můžete získat spoustu cenných zkušeností, od kvalitního rozhodčího se dozvíte, jak je váš pejsek vysoký, jaký má skus, jestli je plnochrupý, jakou má mechaniku pohybu atd., můžete zde potkat spoustu lidí vlastnících a chovajících stejné plemeno a probrat s nimi radosti a starosti, které držení psího miláčka přináší. Nenechte se odradit prvním neúspěchem, vždyť posuzování je záležitost velmi subjektivní a naopak, hned první úspěch neznamená, že máte všechny další výstavy „v kapse.“Pokud budete chtít pomoc a poradit, nebojte se na mně obrátit. Pomůžu se vším od podání přihlášky až po předvedení psa v kruhu. Pokud se budete někde nějaké výstavy účastnit, pošlete mi prosím kopii posudku rozhodčího. Ráda vaše úspěchy zveřejním na svých stránkách. Ráda bych Vás upozornila, že Chesapeaci mají mít mastnou srst, kterou někteří rozhodčí (hlavně zahraniční) zkouší hmatem, je proto lepší pejska bezprostředně před výstavou nekoupat šamponem.

Working testy

Jako skvělou zábavu pro Vás i pejska Vám můžeme doporučit working testy. Working testy (WT) vycházejí z lovecké praxe a simulují situace z honů. Místo zvěře jsou však používány 500 g těžké plátěné aporty. U WT nevíte předem na rozdíl od loveckých zkoušek, co Vás čeká za úlohu, proto jsou daleko pestřejší. WT jsou rozděleny na čtyři výkonnostní úrovně pro jednotlivce od jednoduchých po nejsložitější, v některých zemích jsou pořádány soutěže družstev (např. v Rakousku Tyrolian Cup). Každý rok je pořádána dvoudenní soutěž družstev na mezinárodní úrovni – evropské mistrovství, které se nazývá International working test (IWT). V balíčku, který jste obdržel, je DVD z working testu v Českých Budějovicích z roku 2008 a DVD z IWT v Rakousku. Na DVD z Českých Budějovic jsou všechny úrovně WT – od nejlehčích po těžké, na DVD z Rakouska můžete vidět, kam to dotáhnou opravdoví „machři“ (vyšší hubení černí psi, kteří vypadají jako „kříženci“ labradorů, jsou labradorští retrieveři pracovní linie, u kterých se preferuje rychlost a lehkost před show linií). Musíme Vám však upřímně říct, že účastníci IWT jsou lidé, kteří se dlouhodobě věnují výcviku psů. Working testy jsou výborným základem pro případné zkoušky lovecké upotřebitelnosti. Získáte ovladatelnost, poslušnost psa, naučíte psa dohledávat apod. Pokud se rozhodnete zkusit WT či nácviky na lovecké zkoušky, buďte trpělivý, chesapeake dospívá později než labradorský retriever či Golden retriever a zklidní se okolo druhého roku a později.

Kromě těchto jmenovaných, je samozřejmě spoustu činností a sportů, při kterých Vás bude Váš Chesapeake rád doprovázet a bude Vám tím nejlepším partnerem. Za všechny můžu jmenovat agility, dog treking, canicross a jemu podobné sporty. Znám chesapeaky, kteří „pracují“ jako vodící, asistenční psy, lovečtí psy, prostě jakákoliv činnost jim jde k duhu, naopak zahálka ponouká ke vzpouře.

Výcvik

Pro začátečnický výcvik je nejlepší začít chodit do některé „psí školky“ v blízkosti Vašeho bydliště. To i v případě, že se Vám základní povely daří zvládat doma. Na cvičáku totiž můžete provádět výbornou socializaci štěněte, naučit ho, že poslouchat se musí i v případě, že je kolem spoustu rušivých vlivů nebo je zrovna zabráno do hry s kolegou. Na kvalitní cvičiště se poptejte ve svém okolí.